
Ten pučí to a ten zas tohle…
„Až všechno rozkradem, nebudem pracovat, všechno si budeme navzájem pučovat. Ten pučí to a ten zas…
foto: acr.mo.gov.cz
23. 04. 2025 - 22:30
Přiznám se, že v posledních měsících nebo spíš letech se nad touhle otázkou zamýšlím stále častěji.
I když pořád žijeme v bezpečné zemi, musíme přijmout fakt, že současná geopolitická situace je natolik vážná, že nelze vyloučit zhoršení bezpečnostní situace i u nás. Nemůžeme donekonečna zavírat oči před imperialistickými snahami putinovského Ruska, které se netají tím, že by nejraději obnovilo svou sféru vlivu z druhé poloviny minulého století. A do té spadáme i my.
Stále častěji proto přemýšlím, jestli není na čase připravovat naši společnost na to, že ne vždy budeme žít v tak bezpečném prostředí, jako nyní. Přitom nejde o nějaké strašení, jak často slýcháme z úst nejrůznějších populistů. Všichni známe rčení "kdo je připraven, není překvapen". A taky víme, že agresor si vždy troufne spíš na někoho slabého, než na někoho, o kom dopředu ví, že se mu bude bránit.
Za základ naší bezpečnosti proto považuji dobře vyzbrojenou a vycvičenou profesionální armádu. Nicméně co když se stane, že na nás Rusko opravdu zaútočí? Neměli bychom mít lépe připravenou i civilní společnost, jejíž členové budou minimálně vědět, jak se v krizových situacích chovat? Myslím si proto, že by se měla zavést určitá společenská příprava na zhoršenou bezpečností situaci. Asi ne přímo vojna, jako jsme ji znali z dob nedávno minulých, ale každý občan by měl být stejně jako znalostí malé násobilky či pravopisu vybaven základními znalostmi, jak se chovat a co dělat v případě krizových situací (kam nakonec nemusí spadat jen přímé vojenské napadení, ale např. i výskyt přírodních katastrof, třeba povodní).
Za posledních 35 let jsme si zvykli na velmi pohodlný život v bezpečí. Neumíme si připustit, že svět tak bezpečný být nemusí a že na nás mohou číhat různé nástrahy, na které dnes nejsme připravení a mnohdy se je snažíme z našeho uvažování vědomě vytěsnit.
Vláda, a to nejen ta současná, ale i ta, která přijde po ní, by se proto měla zabývat tím, jak vytvořit odolnější společnost. Odolnost však musí spočívat nejen ve fyzické schopnosti čelit hrozbám, ale i v odolnosti morální a psychické. Útok na naši společnost totiž nemusí být veden jen raketami, ale svého cíle může agresor dosáhnout i soustavným podrýváním důvěry občanů ve vlastní stát a v jeho instituce. Což se bohužel už nějakou dobu děje a já se obávám, že naši politici této formě agrese zatím čelit neumí. A to by se mělo co nejdříve změnit!
Cestou k větší bezpečnosti ale rozhodně není volba takových politiků, kteří zhoršenou geopolitickou situaci nevnímají nebo ji vnímat nechtějí a ve snaze získat přízeň voličů situaci zlehčují, nebo dokonce realistické varování před hrozícím nebezpečím nazývají strašením. Tohle je neodpovědné chování: strkání hlavy do písku a hanobení těch, kteří nebezpečí chtějí čelit a naši zemi ochránit. Já ale věřím, že stejně, jako se v průzkumech z poslední doby ukázalo, že narůstá počet lidí ochotných naši zemi bránit, promítne se takový postoj i v podzimních volbách a občané si správně vyhodnotí, kdo to s obranou naší země, jejích obyvatel a hodnot, na nichž stojíme, myslí vážně.
„Až všechno rozkradem, nebudem pracovat, všechno si budeme navzájem pučovat. Ten pučí to a ten zas…
Olomouc se mění. A s ní i způsob, jakým její obyvatelé přistupují k veřejnému prostoru. Sociální…
V minulém týdnu v olomouckých médiích zarezonovala zpráva o tom, že se olomoucká radniční koalice…
Bizarní scény z tiskovky, která měla předcházet jednání o dohodě o využití ukrajinských nerostných…
První dekády 21. století jde označit za epochu emancipace emocí. Dříve byly jistě považovány také…
Pak jsem zjistil, že to nebyl sen, ale chvilkové bezvědomí, když jsem si uvědomil, že to způsobila…