Farář Jan Jun: Jaká mentalita je Václavu Klausovi mladšímu cizí?

Prostějovský evangelický farář Jan Jun reaguje na výroky Václava Klause mladšího o aktivistovi Jakubu Čechovi. Zasazuje Klausovy názory do širšího historického kontextu, přičemž Klause označuje za „typického postkomunistického politika, jemuž je blízký relativismus“.

V pořadu Fórum DVTV dne 29. Května Václav Klaus mladší mimo jiné pronesl: „Udavačská mentalita Jakuba Čecha je mi cizí.“ Mladí lidé mají prý toliko studovat. Jako expert na školství, za něhož se považuje, říká, že by se žáci měli věnovat především matematice a angličtině, do výuky podle něj nepatří utváření postojů (to je prý nepřípustná ideologizace…). Nedávno v jednom rozhovoru pěl chválu na matematiku – moderátorce říkal, že to je přece zásadní věc, zda si ona dá jeden rohlík či dva. „I když ve vašem případě“, dodal, „asi jen jeden, jste útlá….“

Dvě věci mě zaujaly. Jednak - proč se tolik zajímá o mladého studenta z Prostějova? Co mu na něm tolik vadí, že se k němu již po několikáté vyjadřuje? Co o něm vlastně ví a z jakých zdrojů (jinými slovy: kdo Jakuba Čecha udává)? A dále – jaká je mentalita samotného Václava Klause (staršího i mladšího)? Leze mu krkem nejen ANO (to přiznal jaksi nerad), ale hned vzápětí dodal: stejně tak mi leze krkem Sobotka, Herman, Bělobrádek. Proč zrovna tito? Protože se hlásí k Evropské unii a chtějí, abychom směřovali spíše k Francii a Německu než do Ruska nebo Číny. Pro Václava Klause je však EU velké zlo a šílenství…

Klaus je typický přestavitel postkomunistického politika, jemuž je blízký relativismus. Nic neplatí absolutně, pravda, kterou bychom v rozhovoru hledali a byli jí odpovědni, neexistuje. Doporučuji číst Paula Johnsona, který v knize Dějiny 20. století říká: byly to dějiny hodnotového a mravního relativismu. Na základě toho se ovšem lidé domluvit nemohou, a tak zákonitě přichází vláda pevné ruky, totalita, ať stalinského či hitlerovského typu.  A jaké byly důsledky, všichni víme: milióny mrtvých, nejkrvavější století v dějinách lidstva…

Václavovi Klausovi mladšímu, ale i staršímu, stejně tak ovšem i Milošovi Zemanovi a jeho kancléři Mynářovi i mluvčímu Ovčáčkovi, Babišovi a tak dále, je cizí demokratická mentalita. Pravda jim nic neříká. Politici tohoto typu (prospěcháři 70. let, komunističtí prominenti, kteří díky úlitbě komunistickému režimu mohli studovat v zahraničí, lidé kolem prognostického ústavu) se rychle zorientovali v době po r. 1989 a dodnes ovládli pole. Nebezpečný pragmatismus a populismus naší politiky má jednoho jmenovatele: až cynická neúcta k pravdě. Přitom jestliže něco má v českých dějinách nosnost, pak je to husovská linie myšlení. Linie úcty k pravdě nad námi. Stát za pravdou, i když je pro mě nevýhodná (viz antipopulistický  zápas T. G. Masaryka o pravdivost rukopisů a tzv. hilsneriáda).

Proto tak vadí mladičký student z Prostějova. Jestliže jsou dnes (28 let po revoluci!) na radnici lidé, kteří patřili ke stalinskému jádru a aktivně se stavěli proti demokratickým změnám v roce 1989, jestliže dnes je na radnici člověk, který pronesl krátce před sametovou revolucí, že „náboženství je přežitek a je třeba s ním vést nesmiřitelný boj“, pak je zcela na místě ozvat se. A je za tím odvaha!  Nepohneme se dál, pokud budou veřejné prostředí ovládat lidé, kteří si demokracie neváží a kteří demokratické prostředí jen využívají a zneužívají.

Napadají mě dva příměry – jeden z Andersenovy pohádky Ledová královna. Kaj po vysvobození z ledového království  vzpomínal, jak jej unesla Sněhová královna a Gerdě říká: přeříkával jsem si násobilku, na modlitbu jsem si však nevzpomněl.  A to druhé – Jan Amos Komenský (přeci jen větší pedagogický odborník na školství než Václav Klaus mladší) doporučuje používat při výuce českého jazyka takové říkanky, které zároveň hodnotově utváří, vštěpují úctu k pravdě a správnému jednání. Přece jen něco jiného než to, co jsme se učili v komunistických slabikářích: „My máme mísu masa, ó my se máme!“       

Jan Jun