Olomoucký zimák: Jenom aby z toho zase nebylo píár...

My amatérští hokejisté to máme v Olomouci těžké. Pinkáme tu naši "ligu" klidně v deset večer. WildCats minule dostali od Stars jenom 4:12, což je pro poražené úspěch, čtyři góly v zápase dali vůbec poprvé, ale o to nejde. Schválně se zkuste jít po takovém půlnočním špíle osprchovat. Někdy totiž neteče teplá.

Což ovšem není kritika lidí, kteří na stadionu pracují. Dělají, co mohou. Vrátní by se doslova rozdali, abychom i my, amatérští patlalové ve věku mezi čtyřicítkou a smrtí, dostali hodinu před zápasem šatnu, i když je jich málo a jsou už zase všechny obsazené. Nějaký ten údržbář se do noci snaží rozchodit ve sprchách teplou vodou, a ono to občas nejde, takže se i v prosinci po zápase sprchujeme v ledové. Jeden pak neví, co je horší: jestli se v zimě sprchovat ve studené vodě, anebo hrát v září v mlze, když už začne pršet. Pravda, když jezdíme trénovat do Šternberka, tam se ani netopí v šatnách, a v Olomouci máme v tomto srovnání až zhýralecký luxus. Ti, co chodí na módní squash do Omegy, vůbec nevědí, o čem je tu řeč.

Přece jenom se za tu dobu ze strany města něco událo: odvezli nám před dávnými lety (zruba v karbonu nebo v siluru, prostě v jiném geologickém období...) letadlo, které muselo ustoupit stavbě nového parkovacího domu pro návštěvníky haly (já obvykle parkuju ve třetím patře, kde parkujete vy?), a letos na podzim Technické služby za pomoci těžké techniky konečně proklestily prales mezi Slovanským domem a plavečákem, což jsou za ta léta obrovské pokroky.

Nyní vážně: Že je v Olomouci potřeba nového zimáku a druhého ledu, aby děti nemusely chodit na tréninky v šest ráno a my břichatí fotři v deset večer, je vcelku známá věc. Objevovat Ameriku netřeba. Nový stadion nakonec bude, a poteče tam i teplá. Děsím se jen jedné věci: stříhání pásek, chlebíčků a fotky primátora (jedno jestli tohoto, nebo budoucího...) na přebalu Radničních listů. Děsím se politického píárka ve věci, která si zasluhuje spíš omluvu ve stylu "promiňte, že nám to trvalo tak dlouho".

Jak celou stavbu popohnat a vrátit všechna ta veliká prohlášení zpátky na zem? Jednoduše. Vyzývám tímto politiky napříč spektrem, aby si někdy během svátků zašli s WildCats čutnout jeden přátelák. Rozhodčí seženeme a led na desátou večer taky. Fakt to myslím vážně a veskrze přátelsky, není v tom ironie. Leč osobní zkušenost s tím, kterak amatérský čutal odchází v noci po zápase domů a cestou potkává devítiletá děcka mířící na ranní trenál, bývá nad všechny analýzy z kanclu.

Vlastimil Blaťák