Svolal hvězdy na Hanou S Davidem Rozehnalem o Zápase století

Olomoucká Sigma oslavila stoleté výročí Zápasem století. V tom nastoupily na Andrově stadionu týmy legend Sigmy a české reprezentace z éry trenéra Karla Brücknera. Obrovský podíl na startu všech hvězd národního týmu v čele s Pavlem Nedvědem má odchovanec Sigmy David Rozehnal. Právě on svolal na Hanou své bývalé kolegy z národního týmu. A přispěli především k oslavě osmdesátin trenéra Brücknera. „Ve finále i proto jsem do toho projektu šel, že jsem čekal takovou reakci,“ řekl Rozehnal.

Jaké to bylo? Zahrát si takový zápas na domácím stadionu?
Bylo to skvělé. Měl jsem husí kůži, slzy na krajíčku, když tam kluci nastupovali, když diváci vzdávali hold takovým jménům, jako byli Lauda, Drulák, Sedláček, nechtěl bych na někoho zapomenout, z repre strany samozřejmě Nedvěd, Poborský. Ale všichni. Jsem rád, chtěl bych klukům touto cestou poděkovat za to, že přijeli. A že i díky jim se vytvořila taková parádní atmosféra.

Jak moc pro vás bylo složité dát takový tým dohromady? Kolik vás to stálo času, práce, hodin?
Myslím, že to jde spíš na ten tým Sigmy. Oni se museli starat jak o chod průběhu sezony, tak k tomu dělali i tuto práci. Za mnou jde jenom reprezentace. Chtěl jsem s kluky mluvit osobně přes telefon. To se povedlo se všemi. Někteří, bohužel, nemohli přijet, z osobních nebo pracovních důvodů. Každý se mě ptal, jak těžké to bylo. Ale kupodivu to nebylo těžké, protože reakce všech byly pozitivní a hned říkali, že pokud nebudou mít nic důležitějšího, což některé měli, tak rádi přijedou a zúčastní se takového velkého zápasu k výročí. Nakonec to nebylo moc těžké. Samozřejmě to bylo hektické, ke konci, poslední týden čtrnáct dní, asi hodně. Ale jinak to bylo fajn.

Jaké to byly pocity, když nakonec celý stadion vstal a panu Brücknerovi aplaudoval ve stoje?
To se musíte zeptat ho. Ale viděl jsem tak trošku slzy na krajíčku. Je to hezké. Myslím, že Sigma a diváci mu vzdali hold za to, co pro klub a Českou republiku udělal. Je to krásné. Ve finále i proto jsem do toho projektu šel, že jsem čekal takovou reakci. Nakonec se potvrdila. Můj cíl byl minimálně deset tisíc prodaných vstupenek, to se také potvrdilo. Stadion byl krásně zaplněný. Všechno klaplo, dokonce i počasí, takže spokojenost.

Pro pana Brücknera to mělo být překvapení, ale nakonec nebylo.
Mělo být, ale nakonec nebylo. Protože víme, jaký trenér Brückner je, někdy je trošičku komplikovanější s ním vycházet. Takže se mu muselo něco naznačit. I při tom posezení byl překvapený a myslím, že odcházel asi o hodinu a půl později, než skutečně chtěl.

Co se vám vybaví při vzpomínce na práci s panem Brücknerem?
Myslím, že se to nabízí. Měli jsme možnost před utkáním posedět s panem Brücknerem a pár kluky z reprezentace. Proběhla tam spousta historek, bylo to příjemné posezení. Spíš to bylo, co bylo vidět i při tomto utkání na hřišti. Že ten tým fungoval, že jsme jeli, chtěli dát co nejvíce gólů. Někdo se mě ptal, jestli ten výsledek dva devět nebo pro Sigmu moc krutý. To prostě byl tento tým, který měl úspěchy díky nasazení a té buldočí síle. Jako předváděli Pavel Nedvěd nebo Karel Poborský i ve svých letech. Jak se chtěli pořád dát góly. Byli jsme skvělá parta. Pro mě, když se řekne trenér Brückner, tak je to reprezentace, dobrá parta, krásné vzpomínky, skvělé výsledky.

A probírali jste i fotbalové baroko?
Samozřejmě, že i na to se vzpomínalo, bylo to zrovna tady v Olomouci. Ale už se tomu jenom směju, myslím, že i trenér Brückner. Hned na dalším srazu jsme si to vyříkali, jeho reakce se mi líbila, to, co tím myslel. Byl jsem spokojený, přece jenom když to slyší hráč, tak přemýšlí, co to má znamenat.