Zachovejme Havlovy hodnoty, říká Ivo Lužný

O tom, jak probíhala sametová revoluce v Prostějově, o současném odkazu 17. listopadu i o tom, jak se dva normalizační komunisté dostali do Rady města Prostějova, hovořil Hanácký Večerník ve svátečním rozhovoru s prostějovským aktivistou, který se podílel na listopadových dnech v Prostějově, předsedou místní Strany zelených, Ivem Lužným.

Ivo Lužný je na fotografii Boba Pacholíka vpravo.

Ivo Lužný byl v době revoluce činný v Občanském fóru a po jeho rozpadu pokračoval v Občanském hnutí. Celý život je aktivní, je členem spolku Pro Prostějov, Strany zelených i zdejší občanské iniciativy bojující proti hazardu. V posledních komunálních volbách za Změnu pro Prostějov, do zastupitelstva se však nedostal.

HV: Kdy začala sametová revoluce v Prostějově?

IL: Již v úterý 21. listopadu v odpoledních hodinách došlo k prvnímu protestnímu shromáždění na náměstí 9. května (nyní nám. T. G. Masaryka) a tím započaly sametové akce a protesty Prostějovanů, ale nejen jich. Přijížděli aktivní občané z Plumlova, Bousína, Kostelce, Bedihoště a dalších míst okresu. Účast rychle narůstala, lidé se přestávali bát, připínali si trikolóry, otevírali oči, dávali se do pohybu. Přední aktivisté, mezi než patřili A. Kohut, J. Nečas, J. Roubal , M. Košíček, L. Otruba, M. Šverdík, B. Pacholík či M. Franková, organizovali setkání a začali jednat s tehdejším komunistickým vedením radnice a okresu.

HV: Jaký zážitek Vám z té největší demonstrace na náměstí TGM utkvěl v paměti?

To, co se již nikdy nebude opakovat je pocit sounáležitosti celého národa, ke kterému došlo při podpoře generální stávky na hlavním prostějovském náměstí v pondělí 27. listopadu. Účast a shoda byla obrovská, po celé republice v tento den stávkovalo 75 % obyvatel. Referedum o vedoucí úloze KSČ ve společnosti dalo jasnou odpověď. Konec totality! Dále není co dodat.

HV: Čím byly protesty v Prostějově jiné než jinde?

Domnívám se, že Hanáci nedostáli své pověsti. Nebyl pomalí a neteční, jak se o nich traduje, ale zapojili se do sametového hnutí a změn, které následovaly, velice rychle a aktivně. Pochopitelně se o to nejvíce zasloužili jedinci, jako byli J. Jeníček z Bedihoště, A. Lebeda ze Smržic nebo M. Mazal a J. Krejčí z Prostějova, ale také mnozí další.

HV: V jakém okamžiku Vám bylo jasné, že komunistický režim definitivně padl?

Tento zlom nastal 24. listopadu když v Laterně magice v Praze zasedalo vedení OF a hudební kritik Jiří Černý vyhlásil, že Miloš Jakeš oznámil svou rezignaci spolu s celým vedením ÚV KSČ. Následovalo lidové veselí, kůl byl zlomen!

HV: Byl jste činný v Občanském fóru a potom i v Občanském hnutí. Nebylo už od začátku jasné, že takové projekty nemají budoucnost?

IL: Bylo mi 32 let, z toho jsem 20 let strávil v normalizační šedi. Glasnosť i pěrestrojku jsme Rusům jen záviděli, o polské Solidaritě nemluvě, proto byl konec roku 1989 pro mne i pro drtivou většinu společnosti vysvobozením. Generální stávka je toho důkazem. Ale zpět k Vaší otázce: Být u toho i Vy, neřešil byste politologické otázky tohoto typu. Je to Váš poučený pohled do minulosti. Projekt nastolení demokratického, svobodného řádu měl budoucnost, alespoň v to stále doufám…

HV: Co si myslíte o tom, že právě nyní na státní svátek se zejména v Praze konají různá protestní shromáždění? Je vhodné řešit v tento den dnešní problémy?

IL: Jistě, je to nejen vhodné, ale žádoucí. Společenský tlak i systém nás (stejně jako za minulého režimu) nutí se starat výhradně o svou hmotnou existenci. Dodám: v případě většiny mladých o svou zábavu. Ale to přece nejde - chodit do práce a v lepším případě jen k volbám a myslet si, že oni, (ne)populární politici, to ostatní za nás prostě zařídí… Nechci-li být pouhou manipulovatelnou ovcí, ale sebevědomým občanem, musím se starat o víc. Číst víc než bulvární novinky, sledovat víc než plytké seriály, bavit se (a nadávat) s kamarády nejen u piva. Sdílet a přeposílat z internetu jen pitomosti a hoaxy to nestačí. Je nutné se těchto politiků neustále ptát, sledovat je a nedat jim spát, aby nemohli jen tak lehce budovat své kariérní trafiky, rozšiřovat místa ve správních radách a mlčet když mají za nás mluvit. Je proto nutné řešit problémy a protestovat nejen dnes, ale neustále kdy se nám něco nelíbí, patří to k povinnostem každého z nás.

HV: Jak vnímáte, že se před dvěma lety dostali do rady města Prostějova dva normalizační komunisté, které z vedení radnice dostala právě sametová revoluce?

Patří to ke zklamání, které polistopadový vývoj přinesl. Ukázalo se, že se komunisté (KSČ alias KSČM) cítí stále ukřivděni, vždyť oni to soudruzi mysleli a dělali (byť za pomoci oprátek a obušků) tak dobře. V případě Prostějova museli alepoň dlouho čekat, aby se znovu dostali ke korýtkům a to mne těší. A ještě více jsem potěšen, že z jednoho z nich konečně spadl kabát a všichni vidí jak je nahý. Je to nehezký pohled - je aby to viděli i jeho a jejich voliči… (Předlistopadový komunista a donedávna radní Josef Augustin byl znovu obviněn z trestného činu a přišel o část veřejných funkcí, pozn.red.)

HV: Inicioval jste petici za pojmenování některého z prostějovských náměstí po Václavu Havlovi. Kdy si myslíte, že v Prostějově takové náměstí bude?

IL: Je to můj sen a bude mi stačit když se toho dočkám za svého života. Ale více než o samotné pojmenování mi především  jde o to, aby ideály, myšlenky a hodnoty, které Václav Havel po celý svůj život hájil, jimiž navázal na odkaz TGM, se upevnily a vrostly do chování a směřování naší bezmála stoleté republiky. Zásluhou obou jeho nástupců a bohužel  i netečnosti většiny občanů se musíme v tyto dna potýkat s pouhým zachováním těchto hodnot. Musíme bránit kořeny, které zapustily po roce 1989. Jako bychom se nikdy nedokázali poučit z historie a švejkováním chtěli řešit své životy i celý svět… A to je smutné.

HV: Na závěr něco radostnějšího byste mohl zmínit?

IL: Málo se ví o tom, že jsem autorem petice (leden 2011) za zachování společenského sálu v místě KaSC v Prostějově a odpůrcem dalšího průniku „nákupní zábavy“ v podobě OC do středu města. S tím souvisí moje další vize – aby se naše město jednou začalo chovat v přístupu ke své architektuře, památkám i kultuře jako to dlouhodobě činí město Litomyšl. Přes zatvrzele hloupé chování vedení radnice pevně věřím, že společenský sál pro město bude zachován tam kde je a kulturnost zaboduje nad konzumem.

Děkuji za rozhovor.

Jakub Čech