Sigmácký talent Jsem moc rád, že mi trenér dává šanci, říká Daněk

Odchovanec SK Sigma Olomouc Kryštof Daněk (2003) už nastřádal pět startů ve FORTUNA:LIZE. Další z hanáckých mimořádných talentů už je v sedmnácti letech členem prvoligové kádru, k tomu si šikovný záložník už vysloužil i nominaci do reprezentační dvacítky. O tom, jaké to je mezi staršími, hovořili pro asociační web fotbal.cz.

Je vám sedmnáct, ale už jste v reprezentaci U 20. Je v tom pro vás nějaký rozdíl?
Je to velký skok. Sám jsem to nečekal, ale jsem rád, že mě trenér povolal a že mi věří. Měl jste trošku obavy, znal jsem z toho týmu asi dva kluky, ale bylo to všechno v pohodě. Tempo stíhám bez problémů.

Více minut jste v této sezoně zatím odehrál za béčko ve třetí lize, ale přidáváte i další starty za áčko ve FORTUNA:LIZE.
Je to super. V Sigmě jsem vyrůstal, takže je to pro mě i srdcová záležitost. Jsem moc rád, že mi trenér dává šanci, že se do první ligy dostanu.

Čekal jste, že přijde takový skok? Že v sedmnácti budete nastupovat v první lize a stanete se členem reprezentační dvacítky?
Je to dost rychlé, po pravdě jsem to moc nečekal. Ale jsem moc rád, že to tak je, i když je to zároveň pro mě hodně těžké. Musím o tom hodně přemýšlet a musím se s tím poprat a zvládnout to.

Co znamená, že o tom musíte hodně přemýšlet?
Myslím hlavně na hřišti, trenér po mě něco chce a já o tom musím více přemýšlet. V této kategorii a v dospělém fotbale v Sigmě se fotbal hraje už trochu jinak. V chlapech a ve dvacítce je to prostě jiné, než když jsem byl v dorostu.

Za Sigmu jste nastoupil i na Spartě, jaký to byl zážitek?
Bylo to sice s omezeným počtem diváků, ale i tak jich tam bylo asi 4500, což je nejvíce, co jsem jako hráč zažil. Ten zápas jsem si opravdu užil a jsem rád, že mě tam trenér na deset minut dal. Bylo to super a byl to pro mě opravdu velký zážitek.

Neměl jste obavu jít do hry v takové utkání?
Trošku ano, když sedíte na střídačce, vidíte hru a uvědomujete si, že je opravdu rychlá a důrazná, tak si občas říkáte, jestli jste na to už připraven. Ten strach tam tedy byl. Ale většinou když člověk přijde na hřiště, tak to z něj spadne. Chytíte se prvním balonem a už je to dobré.