Interliga házenkářek Malinek po šesti letech a dvou bronzech končí

Házenkářky DHK Zora Olomouc vedl šest let, v posledních dvou sezónách s nimi získal dvě bronzové medaile. Nyní se trenér Libor Malínek rozhodl působení u úspěšného družstva ukončit. „Už na začátku roku, bez ohledu na to, jak to dopadne, jsem naznačil vedení, že už jsem u týmu šest let a že by ta změna měla nastat, myslím ku prospěchu všech. Jsem rád, že jsme to zakončili medailí, takže jako odstupující trenér můžu být spokojený,“ řekl Malínek.

Jak hodnotíte sezónu? Nakonec se všechno povedlo, dojít do play-off i obhájit bronz.

Jak říkáte, povedlo se to. Začalo to tím, když po konci minulé sezoně oznámilo sedm hráček, že končí. Takže jsme moc neděli, do čeho jdeme. Oslabení družstva to bylo, tým se strašně omladil. V některých zápasech byl věkový průměr dvacet, jedenadvacet let. Což bylo hodně málo. Ovšem už začátek sezóny naznačil, že můžeme hrát vyrovnané utkání s každým, ale samozřejmě byly tam i výkyvy a zápasy, ve kterých jsme byli favoritem a prohrálo se. Celou sezónu byly výsledky kolísavé, nebylo to stabilní. Ale nakonec v závěru jsme získali důležité body, hlavně v zápasech se silnými soupeři. Došli jsme do kýženého play-off, se kterým možná na začátku sezóny málokdo počítal. Samotné play-off se nám povedlo, získali jsme třetí místo. I když samozřejmě každý si přeje finále. Myslím, že ani v semifinále jsme neodehráli s Mostem špatná utkání. Jsem strašně rád, že holky zabraly, i když jsme jeli do Písku s ne zrovna příznivým výsledkem prvního utkání. Ale hnalo nás obrovské nadšení, vůle po vítězství. Holky se tam opravdu vydaly ze všech sil a podařilo se to.

Zmínil jste kolísavé výkony, to je asi vzhledem k mladému kádru dané, chybělo tam více zkušeností, toho, kdy třeba zklidnit hru, změnit tempo.

Přesně tak. Opravdu je potřeba mít jednu dvě zkušené hráčky, které to prostě vyburcují. Možná se tam občas ukázalo jisté podcenění, třeba v Porubě, se Zlínem, to byly zápasy, které se měly v pohodě zvládnout. Ale mají ponaučení do dalších sezón. Na druhé straně jsme dokázali sebrat body všem z vrchu tabulky, ať to byly Michalovce, Most, Šaľa nebo Dunajská Streda. Takže zase když se dařilo, tak síla mužstva byla obrovská.

Bylo těžší získat první bronz nebo ho nyní obhájit?

Bylo to pokaždé jiné. V minulé sezóně jsme měli zkušený tým, tam se s tím dalo i tak trochu počítat. Hráčky, které chtěly končit a věděly, že budou, tak strašně chtěly. A určitě tam byla kvalita. Při obhajobě šlo družstvo do soutěže s tím, že určitě není favoritem. Chtěli jsme uhrávat důstojné výsledky a play-off bylo opravdu taková třešnička. A medaile další. Obě tady sezóny byly rozdílné.

Vy u družstva končíte. Proč jste se tak rozhodl?

Už na začátku roku, bez ohledu na to, jak to dopadne, jsem naznačil vedení, že už jsem u týmu šest let a že by ta změna měla nastat, myslím ku prospěchu všech. Myslím si, že tři, čtyři, maximálně pět let se tam trenér drží. Pak už začnou nějaké stereotypy, i holky vás přečtou, už vědí, co od vás čekat. Takže ve mně uzrálo rozhodnutí, že změna by měla nastat a bude prospěšná. Jsem rád, že jsme to zakončili medailí, takže jako odstupující trenér můžu být spokojený.

Dáte si od házené pauzu nebo už máte nějaké další angažmá?

Chtěl jsem si dát pauzu. Ale byl jsem přesvědčen a budu v Zoře pokračovat u družstva dorostenek.