Komentář politologa Co přináší kampaň aneb pirátské mikrocílení?

Jak si zatím Piráti a STAN v kampani vedou? Zahájení kampaně se jim příliš nepovedlo, i když vlastně záleží na úhlu pohledu. Pokud přistoupíme na předpoklad, že v marketingu a PR jsou mnohdy i kontroverzní ohlasy či dokonce kritika v médiích stále vnímány jako svým způsobem lepší výsledek než mlčení či nulové pokrytí médií, pak Piráti se Starosty v podstatě bodují. Se svým genderově nevyváženým zahájením kampaně rozhodně pozornost médií zaujali a vzbudili diskusi o nedostatečném zastoupení žen v české politice, která je určitě potřebná. Kromě viditelnosti v médiích a schopnosti nastolovat nová témata, se ale od Pirátů také očekává, že budou do české politiky i kampaně schopni přinášet svěží vítr. Ostatně se k tomu sami hlásí na vlastních webových stránkách, když tvrdí: „Hájíme svobodu, přinášíme čerstvé nápady a nebojíme se říkat, co si myslíme“.  

Jak to však s nápady v jejich volební kampani doposud vypadá? Koalice nyní sází na výraznou a intenzivní kampaň na sociálních sítích, která může běžet dlouhodobě, nemusí být příliš nákladná, neovlivňují ji protiepidemická opatření a nezávisí ani na čase a schopnostech klíčových osobností strany. Je také nejvyhledávanějším a nejpřístupnějším způsobem politické komunikace u mladých voličů, které tato koalice musí být schopná oslovovat. Pro kampaň na sociálních sítích pirátsko-starostovská koalice zvolila sérii vizuálně promovaných mikrotémat, kterými se snaží cílit na různé segmenty české společnosti a programově se více přiblížit odlišným skupinám svých voličů. Obecně můžeme považovat mikrocílení na sociálních sítích za vhodný způsob komunikace v době, kdy se ještě neodehrává ostřejší politická kampaň mezi jednotlivými stranami navzájem a nevymezují se proti sobě strany a její lídři v tematických diskusích či v médiích. Některé vizuály, které ale v poslední době Piráti se STAN představují v rámci této části kampaně, však působí přinejmenším rozpačitě, či spíše bizarně. Z hlediska celkové marketingové strategie ale mohou působit kontraproduktivně a rozbíjet některé dlouhodobější pozice Pirátů i STANu k určitým tématům, či rozmělňovat vnímání voličů ohledně hodnotových postojů stran. Jako příklad mohu uvést vizuál s fotografií kandidáta Miloně Slabého z kraje Vysočina, na němž je zachycen, jak na publikum (voliče) míří kuší a toto vyobrazení doprovází text: „Co jsme vlastně zač“… „Politik má sloužit lidem a nutit stát, aby fungoval stejně.“ I když připustíme, že takový vizuál vyvolává v kampani potřebnou kontroverzi a zaujetí médií, přece jen rozpačitost a rozporuplnost vyznění tohoto sdělení v kombinaci s nevhodnou fotografií, převažuje nad zmíněnými výhodami. Zbraň namířená vůči svému publiku (či voličům) totiž patří k tomu, co by mělo být v kampani a její vizuální podobě, zapovězeno.  Je to nevhodné a ani mediální pokrytí a pozornost médií nemůže být dostatečným odůvodněním pro použití takovéto fotografie v kampani. Opravdu jako politický bizár pak působí vizuál, na němž se objevuje lídryně pražské kandidátky, Olga Richterová, jak zalévá květiny v obývacím pokoji, usmívá se a vše doplňuje text: „Potřebujeme obnovit rovnováhu přírody!“  

 

Sněmovní volební kampaň je nyní na počátku a její horká fáze nás čeká ke konci letních prázdnin a na začátku školního roku. Pirátům a STANu bych v souvislosti s kampaní na sociálních sítích doporučila řídit se heslem, že méně je někdy více a radila bych hlídat přílišnou kreativitu regionálních kampaní z centra. Zajistit určitou soudržnost komunikace uvnitř strany v době vrcholící kampaně, bývá častým problémem nejen pro Piráty. Právě pro ně to ale může být vzhledem ke způsobům vnitrostranického rozhodování ještě obtížnější. Nápaditost, odvaha a vtip se v kampani cení a voliči tento způsob komunikace mají rádi. Nepleťme si ale odvahu s trapností a nápaditost s nevkusností.