RIZIKO VE MĚSTĚ Olomoucké parky jsou plné nebezpečných klíšťat

Odborníci varují před vysokým rizikem nákazy klíšťovou encefalitidou. Česká republika má nejvyšší počet případů této choroby v celé EU! Kvůli mírné zimě a následujícím teplým a vlhkým měsícům jsou přenašeči, tedy klíšťata přemnožená. To bohužel platí i pro městské parky v Olomouci, kde jsou navíc klíšťata procentuálně častěji infikována různými nebezpečnými infekcemi než klíšťata z přírodního prostředí. Stará se proto město častěji o veřejnou zeleň?

Odborníci zjišťovali počty klíšťat ve všech třech velkých olomouckých parcích a všude jich bylo poměrně hodně. Hlavní problém ale spočívá v tom, že zrovna v Olomouci odchycená klíšťata vykazovala mimořádně vysokou míru infekčnosti. Podle odborníků je více než polovina parazitů z olomouckých parků infikována některou ze závažných chorob, jako jsou borelióza, encefalitida nebo například anaplazmóza. Riziko, že se člověk nakazí vážnou chorobou, je tak v parku v Olomouci mnohem vyšší než při houbaření v lese. 

Vědci v rámci projektu Klíšťata ve městě sledují situaci v několika větších městech. Všude se potvrzuje, že ve městech je situace horší než v lesích, a Olomouc je na tom v tomto směru dost špatně. Vloni bylo nejvíc klíšťat ve Smetanových sadech, letos v Bezručových sadech, konkrétně 9 jedinců na 100 m2. Podstatná je míra jejich infikovanosti. „V průměru za všechny tři lokality v Olomouci bylo 31% klíšťat infikovaných bakterií způsobujících Lymeskou borreliózu, 21% pak bakterií způsobující Anaplazmózu. V klíšťatech z těchto lokalit jsme pak našli neoehrlichie, rickettsie a Borrelia myiamotoi,“ upřesňuje Václav Hönig z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, vedoucí projektu Klíšťata ve městě.

„Výrazný rozdíl jsme zaznamenali mezi jednotlivými parky i jejich částmi podle toho, zda se jednalo o centrální městské udržované parky nebo spíše o lesoparky s křovinami a stromy. Na různých místech jsme našli od 1 až po 72 klíšťat na sto metrů čtverečních,“ říká Václav Hönig. Dodává, že nejvíce se vyskytují v méně udržovaných částech parku, zatímco na pravidelně sekaném trávníku jsou nálezy klíšťat ojedinělé. „Co se týká údržby městské zeleně, tak určitě platí, že na často sekaných, udržovaných plochách se klíšťata prakticky nevyskytují, jde jen o jednotky záchytů.“

Jak parazitolog dodává, jedním z cílů projektu je identifikovat různé faktory, které aktivitu klíšťat ovlivňují. „Pak bude možné pečovat o městskou zeleň tak, aby fungovala jako celek, abychom si pobyt v ní mohli užít a zároveň jsme minimalizovali riziko infekce onemocněními přenášenými klíšťaty… Naším cílem rozhodně není strašit veřejnost možností napadení klíštětem v parku. Na druhou stranu je určitě potřeba, aby veřejnost věděla o tom, že i z parku si klíště může přinést. Proto je potřeba, podobně jako při návratu z lesa, se pečlivě prohlédnout a klíšťata co nejdříve odstranit,“ doplňuje Václav Hönig.

Procházka současnou Olomoucí ukazuje, že na mnoha místech jsou trávníky přerostlé. Jde o kombinaci počasí, mimořádně příznivého pro růst vegetace, a standardně četných sečí. V parcích lze hned vedle stezek vidět metr a půl vysoké houští kopřiv a dalšího plevelu, kolem chodníků bují skoro metrová tráva. Seče probíhají, ale město jednoduše nestíhá rychlejší tempo vegetace.

Anketní dotaz Hanáckého Večerníku na sečení trávy ponechali všichni oslovení představitelé vedení města bez odpovědi.