Nové přírůstky v ZOO V olomoucké ZOO se narodili čtyři sobi

Hrdým otcem se v olomoucké ZOO stal chovný samec soba polárního. Samci původně z Brna Olomouc svědčí, čehož jsou důkazem 4 narozená mláďata. Jedná se o jednoho samečka a tři samice.

„Těší nás, že tento samec netrávil říji sám a svou pozornost věnoval ne pouze jediné samici. Jeho skandinávské srdce taje patrně díky příměsi Brna a Olomouce,“ dodává s nadsázkou zooložka Libuše Veselá.

Sobi polární představují důležitou kapitolu v historii olomoucké zoo. Zakládající skupinu tvořili členové ze Švédska v roce 1994. Od tohoto roku přibývala zvířata z Nizozemí, z Německa, Prahy, Lotyšska a docházelo k jejich úspěšnému rozmnožování. V roce 2012 jsme získali samce z Berlína, který měl velmi dobrou konstituci a mohutné paroží vzezřením připomínající košatou jabloň, ale bohužel období říje trávil sám a pářil jen jednu samici. Jeho štafetu převzal jediný potomek, následně po něm současný samec z Brna.

V Zoo Olomouc se celkem narodilo 88 mláďat.

Žije v Severní Americe na Aljašce a v Kanadě, ve Skandinávii a v části Ruska, v místech, kde teploty mohou sahat až k -50 °C. Jejich výskyt však lze určit třemi typy oblastí - tundra, ostrovy, les. Sobi obývající tundru se vydávají na náročné migrační cesty mezi zimními a letními stanovišti, z nichž nejznámější je tah sobů z Aljašky, kdy přes dané místo může za den přejít až 200 000 jedinců. Táhne-li v blízkosti sobí stádo, je slyšet praskavé zvuky jejich pohyblivých kloubů. Sobi obývající ostrovy pobývají naopak téměř stále na místě. Stejně jako sobi v lesích, ti však mohou putovat o dům dál, je-li jejich revír vypasen, a tudíž jim hrozí nedostatek potravy. Je odhadováno, že na světě žije 5 milionů jedinců soba polárního. Živí se nejrůznější rostlinnou potravou, v zimě hlavně lišejníky. Parohy náleží oběma pohlavím. Samci je shazují po říji, samice po porodech mláďat. Stáda někdy dosahují až několik desítek tisíc sobů.

Říje probíhá většinou v říjnu, v jejím období samci přestávají přijímat potravu - mohou zhubnout až o čtvrtinu své tělesné hmotnosti a projevují se velkou agresivitou. Jejich hlavními predátory jsou vlci. Mají široká kopýtka umožňující chůzi na ledu, sněhu i v bahnu, které se tvoří tím, že v létě do hloubky několika decimetrů roztají oblasti permafrostu (trvale zmrzlé půdy). Barva kožešiny kolísá od světlehnědé přes tmavohnědou, u některých sobů až k černé. Sobi grónští, mají zbarvení zejména u starých samců téměř stříbřitě. Sobí kožešina chránící před mrazy je hustá natolik, že se její jednotlivé chlupy ani nedají od sebe oddělit, aby bylo vidět kůži. České slovo sob má zcela nejasnou etymologii a není příbuzné s pojmenováním tohoto zvířete v žádném jiném jazyce.