HANÁCI NA GIBRALTARU Fotbalová výprava do malé Británie na jihu Španělska

„Naši ministři musí sídlit v Londýně!“ „Už 263 let si užívá svobody a demokracie pod britskou vlajkou, které bude vždy patřit! (1963)“ Dva z řady nápisů, které člověka v docházkové vzdálenosti od španělského města La Línea de la Concepción přesvědčují o tom, že není v románské části Evropy, ale v Británii. Vápencová Skála, která se na jednom z nejjižnějších výběžků Pyrenejského poloostrova tyčí do výšky 426 metrů nad mořem, je dokonce geograficky součástí afrického pohoří Atlas. A přes to všechno jde opravdu o Británii. Respektive o zámořské území Spojeného království, známé jako Gibraltar. Jde o další neobvyklou lokaci, kterou mohli při putování za fotbalem poznávat fanoušci SK Sigma Olomouc.

Když z Ostravy, resp. Mošnova, odlétalo letadlo do španělské Málagy, byli na jeho palubě nejen fotbalisté, ale i příznivci klubu. Celkem na Skálu dorazily z Olomouce nějaké dvě stovky fanoušků, z nichž asi 150 bylo při utkání Konferenční ligy s domácími Lincoln Red Imps v kotli za bránou a snažilo se vytvořit Sigmě domácí atmosféru. O tom, že to nepomohlo a Sigma se nakonec vracela z města na dohled od afrických břehů s prázdnou, už bylo napsáno mnohé. Sportovní popis výpravy není posláním tohoto textu, tudíž se jím netrapme.

Podívejme se na to, co fanoušci v mikrosvětě mezi Británií, Španělskem a Afrikou zažili a jaké poznatky nasbírali. Pro některé musela být extrémně zatěžující už sama cesta do daleké destinace. Kupříkladu dvojici unavených chlapců už v Mošnově pro nezpůsobilý stav vyloučili z letadla do Málagy. Borci si ovšem stihli přes telefon zakoupit další letenky na let z Brna a hledali někoho, kdo by je rychle přepravil na jih Moravy. Náhodný rozhovor s jinými fandy Sigmy na Gibraltaru pak ukázal, že oba mládenci dokázali nástrahy logistiky zvládnout. „Jo, takoví dva podroušení borci s námi letěli. Do Brna je někdo přivezl autem a než letadlo odletělo, stihli se na letišti zase pěkně unavit,“ referoval na náměstí Grand Casemates se smíchem fanoušek Roman. Většina fandů ale přiletěla bez dramat a cestu z Málagy si zpestřili návštěvou půvabných španělských měst na pobřeží.

Mešity, chrámy, budky, schránky a opice

Džebel-al-Tárik (Jabal Ṭāriq) zní původní pojmenování vysokého skalního útvaru. Jmenuje se tak po maurském vojevůdci Tárikovi, což připomíná, že i tady se mísí historie několika kultur, etnik a náboženství. A taky že jo. Žili zde Féničané (původní název skály Mons Calpe je prý fénického původu), Římané a germánští Vandalové. Už v roce 711 dobyli Gibraltar berberští muslimští nájezdníci a zahájili podmaňování Pyrenejského poloostrova. Maurové zde od 8. století žili spokojeně až do roku 1462, kdy je porazilo kastilské křesťanské vojsko. Předky dnešních Španělů pak v roce 1704 vyhnali ze strategického území britští a holandští vojáci. Od roku 1713 je území oficiálně součástí britské koruny.

Když to shrneme, maurská éra čítá 751 let, Kastilci zde vládli 242 let a Britové doposud 321 let. Délku vlády různých starověkých národů před Maury raději vynecháváme... Divoké dějiny se projevují i na architektonickém dědictví města. Uprostřed historické části Gibraltaru stojí katedrála Panny Marie Korunované, která byla původně mešitou. Na úpatí Skály stojí pozůstatky hrdého Maurského hradu. Vyznavači islámu ovšem nemusí být smutní, jejich náboženstvíodsud nevymizelo. Na místě zvaném Europa Point, pár desítek metrů od stadionu, kde Sigma prohrála zápas, pyšně stojí od roku 1997 nová, opravdu velká mešita, zaplacená díky ropnému bohatství arabských šejků. Konkríétně jde o dar krále Saúdské Arábie Fahda bin Abdulazize al-Sauda.

Zástavba vykazuje prvky španělské i britské architektury a při troše snahy najdeme i  ty maurské. Jakkoliv britské vlaječky a vývěsní štíty poukazují hrdě na příslušnost k ostrovnímu království, mezi palmami, fíkovníky, citrusy a dalšími ne-tak-docela-britskými dřevinami vykukuje zástavba obvyklá spíše pro Andalusii. Ale i ty typické anglické domečky tady jsou… A ve dvorech a chodbách mnoha domů vidíme nádherné obklady azulejos, které sice známe ze Španělska a Portugalska, ovšem původ mají v islámských kulturách.

V ulicích pak najdeme tolik typicky anglických červených poštovních schránek a stejně barevných telefonních budek, až by jeden myslel, že je to tak naschvál, kvůli dojmu. Ale fungují!

A abychom nezapomněli, nad městem se tyčí Skála (The Rock), která je skoro celá chráněná, jako přírodní rezervace. Hlavní atrakcí nejsou krápníkové jeskyně sv. Michala, kilometry působivých podzemních válečných bunkrů ani úchvatné výhledy do Afriky, ale opice. Je to jediné místo v Evropě, kde volně žijí primáti, konkrétně makak bezocasý. Tváří se suverénně a turista si na něj musí dát pozor. Umí vrčet, kousnout a umí také obratně sebrat batoh, aby se podíval, co je uvnitř.

Fish and chips, nebo paella?

Lidé jsou většinou bilingvní. Anglicky mluví skoro všichni, španělsky se domluví většina a navíc zde mají jazyk, který se nevyskytuje nikde jinde. Jmenuje se Llanito a jde o kompilaci angličtiny a andaluské španělštiny. I když angličtina dominuje a zastánci neobvyklého „gibraltarského jazyka“ se obávají, že jej zcela vytlačí, stále platí, že narazíte i na lidi, kteří anglicky nemluví. Subjektivní dojem z procházek městem je, že mezi drahými obchůdky na Main Street korzují anglicky hovořící, zatímco mezi technickým personálem třeba na stadionu je dost těch, kteří umí JEN španělsky. To může být i tím, že sem ze Španělska denně dochází spousta lidí za prací, protože mzdy jsou na Gibraltaru mnohem vyšší.

Snad každá restaurace v centru města nabízí fish & chips a jiné anglické pochutiny, čepují zde Guiness, Fuller's či irské Kilkenny, oblíbený je i cider, ať už irský Magners, nebo britské značky Thatchers a Carling. Obvykle nabízejí i španělské pivo San Miguel a Alhambru z nedaleké Granady. Zkrátka nepřijde ani ten, kdo chce k jídlu něco španělského. Paellu, tortillu nebo tapas mají v menu mnohé podniky. A i když pár procent obyvatel Gibraltaru pochází z Maroka a odjinud, moc orientálních podniků tu není. Více jich najdeme v Berlíně, Londýně a možná i v Olomouci.

A ještě k těm jazykům. Když jsme si v jednom baru na náměstí povídali o zážitcích se šálou Sigmy, ozvalo se: „Tu šálu bych tedy opravdu chtěla!“ Ano, byla to opálená tmavovlasá servírka z Prahy. Smála se, že podobně občas nachytá naše turisty, když třeba nahlas česky kritizují tempo čepování piva. A večer na recepci v hotelu vládla celé směně další žena z Česka. Takže bacha, neudělejte si ostudu!

Pro místní je typická láska k fotbalu. Co taky čekat od populace smísené z Angličanů a Španělů… V každé hospodě běží fotbalové přenosy, některé zdobí vlajky slavných anglických klubů. S výjimkou české servírky snad všichni místní věděli, že se večer hraje pohárové utkání jejich Lincolnu s Olomoucí. "A ta Olomouc, to je v Praze?" ptal se zvědavě na sídlo Sigmy majitel krámku se suvenýry. 

Byli tam ale nejen místní. Na zápas dorazili i otec se synem z Londýna. „Bydlíme kousek od stadionu Arsenalu, ovšem můj syn fandí gibraltarskému Lincolnu,“ vysvětluje s úsměvem Steve, který se večer na maličkém stadionu pídil po speciální edici fanouškovské šály. Byl by to prý úžasný suvenýr. 

O fotbalovosti zdejšího lidu svědčí i fakt, že existuje Gibraltarská fotbalová liga, jejíž zástupci stále častěji promlouvají do evropských soutěží. A i když zdejší kluby vznikají různě, třeba během oslavy v baru, což je příd klubu FC Bruno's Magpies, nastupují za ně často španělští profíci, takže svou kvalitu mají.

Ranvej pro pěší

Zmínili jsme, že z Česka se letělo do Málagy. Copak Gibraltar nemá letiště? Má, jenže jaké…! Ranvej začíná i končí těsně nad mořskou hladinou. To je dáno nedostatkem prostoru, což je na území o rozloze 6,8 km² všudypřítomný problém. Pilot tak musí být dostatečně odvážný i chladnokrevný. Letoun skutečně zajede až na samý začátek ranveje, pár kroků od moře, rozjede se a do výšky začne stoupat těsně nad opačným koncem dráhy a tedy opět nad mořem. Neobvyklé umístění letiště s sebou nese také další zajímavé aspekty – třeba to, že když jdete pěšky do sousedního Španělska, což denně podnikají tisíce lidí, procházíte napříč přímo přes ranvej. Totéž platí i pro cyklisty. Jen auta mají od roku 2023 podjezd. Na semaforu nesmí svítit červená a nesmí být spuštěné závory, to pak znamená, že právě přistává či startuje letadlo a není dobré se po ranveji procházet…

Jak se tak letadlo odlepuje z posledních metrů asfaltu k nebi, pod ním je pláž a ranvej, z jedné strany lemovaná hřbitovem a z druhé španělskou hranicí, máváme Skále a jsme zvědaví, kam olomoucké fanoušky pošle los Konferenční ligy příště.