FEJETON DON QUIJOTE A VÝSTŘIHOVÁ

Představení, které prodlužuje život – to se psalo na plakátech o komedii Don Quijote de la Ancha. Představení slibovalo spoustu smíchu. S tím nápadem zajít si na komedii přišel manžel.

Jako obvykle chtěl být na místě první, aby si mohl vybrat dobrá místa. Hned jak jsme přišli, hrnul se do předních řad. Zarazila jsem ho. „Ne. Oni budou vytahovat lidi z hlediště. A nechceš přece strávit večer na jevišti, že,“ řekla jsem mu a vybrala bezpečná místa ve druhé polovině hlediště.

Jakmile představení začalo, diváci z prvních řad padli za oběť. Hlavní postava, profesor španělštiny, je vyvolávala jmény jako Kudrlinková – podle vlasů, Růžová – podle barvy halenky, Puntíčkovaná, Roláčková a tak dále.

Skoro jsem si začala tleskat, jak geniálně jsem nás umístila. Zrovna jsem přemýšlela, jakou přezdívku bych asi dostala já, kdybych byla blíž, když v tom…

„Výstřihová!“ zaznělo z jeviště směrem k našim místům.

Nemohla jsem se ale podívat zda mám výstřih, protože jsem měla zaseklou krční páteř a ta mi nedovolovala pohyb hlavy směrem dolů.

„To volá tebe,“ naklonil se ke mně manžel. Krční bolesti se v tu chvíli zhoršily, já se marně pokoušela sklonit, abych si ověřila, zda mám výstřih, případně jak velký. Po druhé urgenci z jeviště jsem se zvedla a stala se součástí večerní show.

Nakonec jsem na jevišti strávila dost času. Dostala jsem totiž z neznámých důvodů hlavní roli princezny, obdržela kostým a dostala svůj text. Část představení jsem seděla v sedle dřevěného koně, tedy určitě déle než vedle manžela v publiku.

Když jsme z divadla odcházeli, uvědomila jsem si, že bolesti krční páteře zmizely.