GLOSA Nenápadní hrdinové jako dobrá inspirace

Olomouc se mění. A s ní i způsob, jakým její obyvatelé přistupují k veřejnému prostoru. Sociální sítě se hemží požadavky na okamžité zavedení modrých zón, zpoplatnění parkování nerezidentů i po 18. hodině, budování více parkovacích míst, nebo řešení problémů s bezdomovci před hlavním nádražím. Není týdne, kdy by se neobjevila výzva ke zvelebení ploch kolem budovy tržnice nebo jiného zanedbaného zákoutí či tradiční volání po sekání přerostlé trávy. Jako by každé kliknutí na „sdílet“ či „lajk“ bylo už oním krokem k nápravě.

Jenže realita je složitější. Čím více křičíme, tím méně slyšíme. Ve stínu hlasitých požadavků přitom ale často zůstávají ti, kdo město skutečně mění – dobrovolníci. Zatímco jedni intenzivně volají po „správě věcí veřejných“ od klávesnice, druzí se nezištně zapojují do akcí jako „Ukliďme Česko“. Místo ultimátních výzev na čistší město jednoduše vezmou pytel na odpadky, rukavice a pracovní oděv a jdou část svého města vyčistit. Bez fanfár, bez veřejného uznání.

Podobně i ti, kdo pomáhají bezdomovcům postavit se znovu na nohy, nebo ti, kdo se dobrovolně vzdají komfortu vlastního auta a hledají způsoby, jak nepřetěžovat městskou dopravu a neznečišťovat životní prostředí. Těm všem patří dík za skutečnou pomoc.

Možná je na čase přemýšlet, zda si místo dalších požadavků nemůžeme vzít z těchto nenápadných hrdinů trochu inspirace. Protože měnit město neznamená jen křičet o změnu, ale začít od sebe. Nikdy není pozdě, kdo nestihl hlavní vlnu úklidů v Olomouci, může se klidně zapojit 5. dubna do úklidu Holického lesa.

A pokud jde o onu výše popsanou změnu, netýká se to zdaleka jen naší Olomouce. Týká se celé společnosti.